@pavelneuman

Autor je konzultant pro nezávislé hudebníky, promotéry a nahrávací. Navrhuje marketingové strategie, doporučuje účinné taktiky, realizuje PR kampaně, pomáhá financovat projekty přes crowdfundingové platformy jako Hithit, Startovač, Kickstarter nebo Indiegogo.

Kontakt:           |   Aktuální články autora:

Jaro Smejkal vzkazuje českým rádiím: Styďte se

Jaro Smejkal si včera na Facebooku povzdechl nad tím, jak těžké je dostat hudbu do rádií. Pokud netušíte, kdo je to Jaro Smejkal, nevadí (je to mimochodem jeden z mála účastníků talentových soutěží, kterým to vydrželo a stále si jdou v hudbě za svým).

Jarův příspěvek je univerzálně platný a názorně ilustruje, čím si umělci procházejí, pokud se snaží prosadit v hudební branži a dostat svoji tvorbu k hudebním fanouškům. Následující text je přesná citace Jarova příspěvku, formátování je moje.

Hudební úvaha(únava) aneb co se to tady (ne)děje

Před 14ti dny byl vypuštěn singl slovenské produkce, který jsem nazpíval. Obě strany participované na této písni jsme zvolili velmi podobný, nejspíš stejný přístup. Líbí se nám to, věříme tomu, oslovme rádia každý v naší zemi, stejnou cestou, tou která nám přijde nejsrozumitelnější a férová, tedy oslovme hudební dramaturgy, programové ředitele, studia.

Předevčírem byl tento singl nasazen ve statistikách IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) MEZI 20 nejhranějších singlů českých a slovenských interpretů NA SLOVENSKU (Velký dík SK❤️). Jako novinka, což znamená, že v žebříčku nejspíš bude stoupat, jelikož se tyto statistiky samozřejmě dělají zpětně.

A teď zpátky domů. Ze všech oslovených rádií v České republice přišly DVĚ odpovědi. Jednou maybe a jednou nyní ne, možná déle, počkáme, co rádia mladšího formátu. Dvě odpovědi. Nepředpokládám, že naše rádia trpí každodenním náporem nové hudby tuzemských interpretů a pokud ano, měla by si zřídit departmenty odpovídající za správu těchto žádostí. Takže co bude propustkou do majority českého éteru.

Shame on you rádia.

Nemluví ze mě ani vztek ani zášť, mluví ze mě “mírně naštvaná”:)otázka, kam se má posouvat český hudební byznys, pokud žádná jiná hudba kromě dávno ověřených jmen či kapitálů nedostane možnost. Od čeho jsou start-up hitparády, proč neexistují bloky nových interpretů (nemyslím sebe, já už dost stará kára:))v programech jednotlivých rádií, proč se neví o desítkách umělců, kteří jsou schopni tvořit kvalitní hudbu či disponují hlasem světového formátu a přesto v gardě zajetých interpretů, často dost tragických, neuspějí, protože nedostanou prostor.

Prostor v rádiovém éteru. Hudebním prostředí poslouchaném v práci, na cestách, ve volném čase. Při tom stačí málo. V rukou managementu. A věřím, že to málo by ekonomiky jednotlivých subjektů nezbořilo. Stop frekventovanosti omílání několika interpretů, stop omílání interpretů, kteří už 100 let nic nevydali, hudební revoluci prosím.

neil-young-archive

Google a americká vláda versus přeprodejci vstupenek, s hudbou jste zaseklí v pubertě, Neil Young viní hudební průmysl za smrt Pona

Každý den za vás procházím “music industry” weby a blogy a vždy v pondělí publikuju souhrn toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, na co narazím. Aby vy jste nemuseli. Abyste se mohli se soustředit na svoji práci. Ať už je to tvorba, budování umělecké kariéry nebo jiná činnost spojená s hudební branží. Uplynulý týden v hudební branži můžete odebírat také na email, kam občas posílám i věci, které tady na blogu nenajdete (přihlaste si odběr).

Kvalitní zvuk Neila Younga

Neil Young už zase sází na zvuk. A to uplynul jen rok od toho, kdy odpískal svůj první pokus nabídnout hudebním fanouškům kvalitnější zvuk. Přenosný přehrávač Pono, který nabízel lepší zvuk než mp3 nebo CD a na který se Neilovi podařilo v roce 2014 na Kickstarteru vybrat slušných přes 6 milionů dolarů, podle jeho slov zabil hudební průmysl.

Zabili to tím, že trvali na tom, že se bude účtovat dvakrát až třikrát víc za soubory v hi-res oproti MP3. Proč by někdo platil třikrát tolik?

A tak to teď Neil Young zkouší jinak a kvalitnější zvuk, vysoko nad 320kbps, nabízí ve své nové streamingové službě Neil Young Archive.

Muzikanti mají často tendenci přeceňovat roli (dobrého) zvuku. Nevysvětlujte si to špatně, skvělý zvuk je důležitá věc. Ale ze špatné skladby dobrou neudělá. A kupodivu, skvělá skladba přežije i špatný zvuk. Ono také záleží na tom, co si vlastně pod pojmem dobrý zuk představujete.

V zásadě existují dva pohledy. Ten první, idealistický, si pod pojmem dobrý zvuk představuje co nejlepší možný zvuk. A potom je pohled realistický, že dobrý zvuk je vlastně takový kompromis, který hraje co možná nejlíp a nejčitelněji na všemožných zařízeních, od repráčku na notebooku nebo na mobilu, přes autorádio až po domácí hifi, potichu nebo nahlas. Hudba se konzumuje v nejrůznějších podmínkách a situacích a ne vždy je možné tu kvalitní reprodukci zajistit, nebo to není pohodlné, bylo by to příliš drahé atd.

Kromě toho, hudební fanoušci dávají po desetiletí konzistentně najevo, že upřednostňují praktičnost před kvalitním zvukem. Snadno přešli z vinylu na přenostnější kazety a i když se hudebnímu průmyslu podařilo veřejnost přesvědčit, že CD je kvalitativní posun nahoru (navzdory tomu, že opak je pravdou), nejcennější vlastností kompaktních disků byla ve finále možnost přepínat mezi skladbami.

O výhodách jedné velké (téměř) komletní hudební knihovny, jakou představují streamingové služby a la Spotify se není třeba víc rozepisovat. A že to už kdekdo zkoušel, tlačit na kvalitu zvuku. Ve streamingu je tím proslulý třeba Tidal, kterému po třech letech nepomáhají ani exkluzivní releasy, ani “dojemné” startovací video plné superhvězd.

Jak tedy zhodnotit nový počin Neila Younga? Asi nejlíp to vystihuje slogan „novin“ Neilova archivu (NYA Times-Contrarian), který zní Kvalita, ať už ji chcete nebo ne.

Jako služba pro nejtvrdší jádro svých fanoušků je to jistě skvělá věc, už proto, že tam najdou nevydané věci. Pokud si od toho ale Neil slibuje výrazný byznys, tak se zřejmě dříve nebo později dočteme, kdo je viníkem.

Každopádně teď máte možnost si sami vyzkoušet, jak to s tím kvalitním zvukem je. Jestli není praktičtější Neila poslouchat třeba v těch třista dvaceti, ale zato tam, kde máte všechnu ostatní hudbu, nebo si vždycky budete odbíhat do Neilova archivu. První měsíc máte zdarma. Dejte mi pak vědět, jestli jste nakonec šli do předplatného.

Americká vláda a Google vs. přeprodejci vstupenek

Americká vláda se činí a krátce poté, co se zaměřila na férovější poplatky pro umělce za streaming, se teď vrhla na přeprodejce vstupenek.

Vstupenky na koncerty se staly pro hudební fanoušky velice citlivé téma. Jednak jejich běžná pultová cena za poslední léta neuvěřitelně stoupla a koncerty už tak přestávají být pro mnohé dostupné, jednak se chopili příležitosti přeprodejci, kteří si účtují takovou přirážku, že už tak vysoké ceny vyšroubovali doslova na nesmysl. Také se dost podvádí.

Problém je to natolik palčivý, že kolem vstupenek za férové ceny vznikají startupy, Google právě začal od přeprodejců v reklamách ve své síti vyžadovat vyšší transparentnost a vkládá se do toho teď i americká vláda. Od dubna 2018 bude platit regulace, která přeprodejcům ukládá nové povinnosti.

  • identifikovat lokaci vstupenky a uvést veškerá omezení (např. pokud se kupující musí na koncertě prokázat občankou)
  • uvést původní cenu vstupenky a jak je přeprodejce napojen na původního prodejce místa, kde se akce koná
  • uvést číslo vstupenky (tzv. UTN – unique ticket number), pokud původní prodejce vstupenky čísluje

Američtí hudební fanoušci tak budou mít od dubna mnohem lepší přehled, nakolik je přeprodejci okrádají.

Data to říkají jasně. S hudbou jste zaseklí v pubertě

Pamatuju časy, kdy se hudební fanoušci dělili na depešáky a metalisty. Hudba má prostě i společenský aspekt, lidi se rádi druží ve skupinách, ve kterých sdílejí podobné zájmy a hodnoty, v pubertě má člověk navíc tendenci zesměšňovat zájmy a hodnoty těch z druhého tábora. I to lidi spojuje. A ta pubertální zarytost nám podle všeho vydrží i na stáří. Alespoň to říkají data. Podle experimentu Setha Stephense-Davidowitze z dat od Spotify ženy poslouchají to, co poslouchaly ve 13, muži se drží svých hudebních idolů ze čtrnácti.

hudebni-vkus

Hudba má v pubertě také silnou roli ve vzdoru vůči autoritě rodičů (není tak důležité jakým směrem, ale jak daleko od hudby, jakou poslouchali rodiče). V budoucnosti, napěchované umělou inteligencí to možná bude jen počátek nekonečného vzdoru, to až vám Siri bude říkat: „Hele, přespříští čtvtek budeš poslouchat tohle, ale v pátek to budou tyto písničky.“ :-)

Kytarové legendě hrozí bankrot

1944-Gibson

Gibson, výrobce proslulé kytary Les Paul čelí hrozbě brzkého bankrotu. Není to poprvé, ale může to být naposled. V takovém případě se jistě najde kupce, pravděpodobně v Asii, jak to poslední dobou často s legendárními značkami hudebních nástrojů dopadá.

msg-sphere-concert-madison-square-garden

Proč odmítnout milion dolarů, virtuální realita na koncertě pro 18 tis. lidí, hudba na Instagramu a další zprávy z hudební branže

Každý den za vás procházím “music industry” weby a blogy a vždy v pondělí publikuju souhrn toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, na co narazím. Aby vy jste nemuseli. Abyste se mohli se soustředit na svoji práci. Ať už je to tvorba, budování umělecké kariéry nebo jiná činnost spojená s hudební branží. Uplynulý týden v hudební branži můžete odebírat také na email, kam občas posílám i věci, které tady na blogu nenajdete (přihlaste si odběr).

Gigantické inteligentní haly Madison Square Garden a 250 milionů pixelů virtuální reality

Odhaduje se, že celosvětově lidé za koncerty utratí ročně zhruba 30 miliard dolarů a tak není divu, že se společnosti jako Live Nation nebo startupy jako TheWaveVR snaží inovovat a investují do virtuální a rozšířené reality (augumented reality). Celistvé řešení představil James Dolan, ředitel Madison Square Garden v podobně konceptu inteligentních hal MSG Sphere, které virtuální/augumented realitu využívají. První hala s neuvěřitelnou kapacitou 18 tisíc(!) lidí, která se začne stavět ještě letos v červnu, by měla být otevřena v roce 2020 v centru Las Vegas. Uvnitř bude podle tvrzení MSG největší HD obrazovka na planetě, složená z 250 milionů pixelů s rozlišením 19 000 x 13 500 pixelů. Následovat bude hala ve východní části Londýna.

Instagram a hudba?

Pokud si někdo myslí, že Instagram a hudba k sobě moc nepatří, nejspíš nezažil ty předinternetové časy, kdy si fanoušci svoje oblíbené umělce vystřihovali z časopisů a lepili si je na zeď nebo na skříň. Přitom je Instagram pro některé muzikanty silnějším kanálem než Facebook a platí to i pro ty české (email, který všechny neplacené kanály ještě stále poráží, u nás umělci moc nevyužívají).

Pro představu, jak si hudba na Instagramu stojí, se podívejme k našim východním sousedům, na Slovensko.

Hudební Instagram účty na Slovensku otevírají v Top 25 až druhou desítku. Nicméně to, že se do Top 25 dostaly hned 4 hudební účty, je docela slušný výsledek.

Takhle by vypadalo slovenské instagramové Top 3 v hudbě:

  1. Rytmus (406 000 followerů, celkově 11. místo)
  2. Majk Spirit (402 000 followerů, celkově 12. místo)
  3. Dara Rolins (394 000 followerů, celkově 13. místo)

Muzikanty porážejí fotbalista, modelky, cyklista, youtubeři a módní blogerky. Z hudebních účtů se kromě třech zmíněných do top 25 dostal ještě Separ s 205 tisíci followery (celkově 24. místo). Na Slovensku je zhruba 820 tisíc uživatelů Instagramu.

Celý žebříček najdete na blogu agentury Triad Advertising.

Jak uspět v hudební branži (a odmítnout $1 000 000)

MBW má pěkný kousek o tom, jak Master P budoval svoji kariéru a jak bylo rozhodující, když odmítl milion dolarů, které mu nabízel Jimmy Iovine (to je mimochodem chlápek, který aktuálně opouští-neopouští Apple, a který spolu s Dr. Dre založil Beats Electronics, které Applu prodali za 2,6 miliardy USD v hotovosti a 400 milionů v akciích).

V devadesátých letech Master P otevřel obchod s deskami No Limit, aby tak dostal ven svoji muziku a mohl financovat vlastní nahravácí společnost. Ukázalo se to jako dobrý způsob a první větší nabídka na sebe nenechala dlouho čekat.

Šlo o běžný deal s umělcem, což by znamenalo, že bych prodal svoje práva, svoje jméno a všechno co jsem zkoušel vytvořit. Nehledal jsem tento druh dealu. Neměl jsem v tý době moc peněz, ale byl jsem připravenej se do toho vrátit, hustlovat, prodávat CDčka z kufru mýho auta, pracovat v obchodu a honit se za svým snem. Někdy musíš přinést oběti, abys dostal co chceš. Pomyslel jsem si, když tento chlápek nabízí milion dolarů, musím mít hodnotu 10, 20, 30 nebo 40 milionů.

Tohle by si měli přečíst muzikanti, které potkávám a kteří svoje alba, často natočené za vlatní peníze “odevzdávají” nahrávacím společnostem za nižší desítky tisíc korun (nejsou vyjímky, kdy za vydání alba umělci platí, třeba formou příspěvku na PR) a vzdávají se tak práva se svým katalogem jakkoli nakládat a nechají si potom třeba diktovat, na jaké kanály mohou svoji hudbu publikovat (tzn jen tam, kde z toho má label peníze, zapomeňte na SoundCloud nebo Facebook video).

Hezká inspirace a zároveň doklad toho, že za každým úspěchem stojí opravdu hodně práce a taky odvahy. Nedá se nic dělat, když chcete uspět, musíte jít s kůží na trh a riskovat. Žádný návod na jistý úspěch neexistuje.

Quincy Jones: Digitální informace začaly v roce 3500 př.nl v Egyptě

Lidi maj vášeň pro hudbu, ale nechtěj za ni platit! Ti mladí netušej, že se za hudbu kdysi platilo. Věděli jste, že digitální informace začaly v roce 3500 př.nl v Egyptě? Což je kolébka civilizace, mimochodem. Permutace jedniček a nul je pro IT dodnes tajemstvím. To je úžasný, člověče.

Tuto a další kontroverzní hlášky Quincyho Jonese o drogách, ztrátě panictví nebo o tom, proč nešel na pohřeb Michaela Jacksona, si můžete přečíst na Billboardu. A na Vulture si můžete přečíst rozhovor, ve kterém se Quincy Jones líčí, jak měl Jimi Hendrix hrát na jeho albu Gula Matari, ale nakonec vyměkl, protože byl nervózní z mistrů jako Toots Thielemans, Herbie Hancock, Hubert Laws nebo Roland Kirk, nebo ve kterém se pochlubil, jak před dvanácti lety randil s Ivankou Trumpovou.

Měla ty nejkrásnější nohy, jaký jsem v životě viděl. Nicméně špatnýho otce.

michael-jackson-popcorn

Český syntezátor se snaží šlapat na paty Minimoogu

A ještě krátce ze světa hardwaru, i když zůstaneme u nás. Český syntezátor TEM mini z dílny konstruktéra kytarových efektů Bayger, Slavomíra Turoně, se snaží šlapat na paty Minimoogu.

predikce-hitu

Předpovídání hitů s 84% úspěšností, férovější poplatky pro autory za streaming, Live Nation investuje do milleniálů, YouTube vysvětluje

Vítejte u prvního dílu souhrnu důležitých zpráv s všeříkajícím názvem Uplynulý týden v hudební branži. Tuto sérii teď můžete každý týden číst tady na blogu, nebo si přihlaste odběr a dostávejte každé pondělí souhrn na email. A co se tedy událo důležitého za právě uplynulý týden v hudební branži?

Hyperlive předpovídá miliardové hity s přesností 84 procent

Další ze startupů, které využívají roboty v hudbě, jsou finští Hyperlive, kteří tvrdí, že umí předpovědět úspěšnost písně s 84% přesností. Není to zdaleka jediná firma, která se o něco takového pomocí umělé inteligence snaží.

Na Hyperlive je zajímavé, že se jejich algoritmus zaměřuje výhradně na samotnou audio stopu a nebere v potaz trendy ze sociálních sítí, historická data hitů a podobně, jak se o to celkem logicky snaží mnoho dalších firem. Místo toho se Hyperlive zaměřuje na modelování neurobiobehaviorálních reakcí na hudbu a souvisejících psychologických procesů.

Pokud se to finským inženýrům podaří skutečně dotáhnout, budou schopni úspěšnost písně předpovídat ještě než bude (v jakkoli omezené míře) zveřejněna, jak to v tiskové zprávě shrnul CEO společnosti Geoff Luck.

Hlavní výhoda našeho algoritmu spočívá v tom, jak přesně předpovídá možný potenciál písně dřív, než bude vystavena širšímu publiku. Náš algoritmus jako takový může být využit na vytvoření optimální strategie při vydávání singlu nebo také především na volbu, které tracky vůbec pro album vybrat… (…) naše analýza hitového potenciálu tracků, které zůstaly nevydány jako singly nasvědčuje tomu, že tento průmysl nechává ročně ležet na stole miliony dolarů, tím že vydává suboptimální kombinaci skladeb.

HyperLive podle Lucka předpovědělo s 84% přesností hitovost u celkem 200 skladeb od deseti umělců jako Taylor Swift, Rihanna, Ed Sheeran nebo Bruno Mars. U těchto v mainstreamu aktuálně velmi úspěšných umělců se dala hitovost tak nějak předpokládat, ale je až neuvěřitelné, jak přesně se jim streamy a prodeje singlů podařilo předpovědět. To tedy rozhodně, alespoň pokud je to pravda a můžeme tiskové zprávě a tvrzení Geoffa Lucka věřit.

Předpovídání úspěšnosti skladeb není jediná aplikace AI v hudbě, podívejte se, jak pomáhá při remixování i komponování. Předpokládám, že u hudebních startupů teď bude poměrně velká poptávka po Brianu Enovi ;-)

Umělci dostanou “férovější” vyrovnání za streaming

Mechanické poplatky ze streamingu se během následujících pěti let zvýší jak pro vydavatele, tak pro autory skladeb o téměř 44 procent. Po slyšeních, která probíhala loni od března do června přestavil Copyright Royalty Board (CRB), který má v USA tyto záležitosti pod palcem, výslednou regulaci.

Zatímco doteď si podle amerického práva streamingové služby odkládaly 10,5 procenta svých hrubých měsíčních příjmů a potom je na základě počtu streamů v daném období rozdělily mezi autory a vydavatele, podle nového nařízení se toto číslo během následujících let postupně zvedne až na 15,1 % v roce 2022. To dá dohromady nejvyšší jednorázový nárust poplatku za využití kompozice (melodie a textu písně) v historii, skok o 43,8 % nahoru. Poplatek poroste následujícím tempem.

  • 11,4 % hrubých příjmů v roce 2018
  • 12,3% hrubých příjmů v roce 2019
  • 13,3% hrubých příjmů v roce 2020
  • 14,2% hrubých příjmů v roce 2021
  • 15,1% hrubých příjmů v roce 2022

Navíc je řeč o zákonem stanoveném minimu, labely mají často (hlavně u těch úspěšnějších umělců) vyjednány daleko lepší podmínky a nová úprava myslí i na rozdělování těchto navíc vyjednaných peněz. Má to ale jedno velké ALE. Hudební byznys byl vždycky více či méně predátorský byznys a můžeme předpokládat, že u celé řady umělců bychom v jejich smlouvách s labely našli bod, který je z podobných poplatků úplně vyřazuje.

Naštěstí to, jak streamingové platformy konzumaci hudby centralizují a hlavně fakt, že to celé probíhá digitálně a všechno je možné přesně spočítat, dává umělcům naději, že nad vším bude jednou daleko lepší kontrola. Toto možná nemalé finanční přilepšení je tak jen malým krůčkem na dlouhé cestě ke světlejším zítřkům. Čím složitější bude okrádat umělce, tím dřív ty světlejší zítřky nastanou. Mimochodem, tipnete si, kolik procent svých hrubých příjmů rozdají umělcům rádia? ;-) (via)

Na autory se v uplynulém týdnu myslelo opravdu hodně, například Spotify je teď začalo zobrazovat v detailu skladby.

Live Nation investuje do mobilní aplikace Zig pro millenniály

Na fotky, videa a celebrity zaměřená a v polovině ledna vypuštěná mobilní aplikace Zig, která pro své uživatele vytváří newsfeed na základě jejich zájmů v socialních mediích a umožňuje jim na něj reagovat, navyšuje kapitál.

A mezi investory je největší koncertní producent Live Nation, bývalý šéfredaktor Vanity Fair Graydon Carter, hudební producent Quincy Jones nebo vice president NBCUniversal Ron Meyer.

Ani zakladatel a CEO Zigu Joshua James není v hudební branži žádným nováčkem. Spoluzaložil společnost Basecamp Productions, která dělala online „oficiální bootlegy“ z koncertů Pearl Jam, JAY-Z, Linkin Park a Sleater-Kinney, a která byla v roce 2009 koupena skupinou Warner Music.

Zig se ve svém feedu nezaměřuje výhradně na hudební celebrity, přesto má na Zigu nejangažovanější příznivce Taylor Swift, na druhém místě je Selena Gomez, třetí je Beyoncé, čtvrtý Justin Bieber, pátá Jennifer Lopez. (via)

Pád Pandory pokračuje dál

Ne každé streamovací službě se daří, jak dokazuje Pandora. Ta je v krizi už dlouho a teď to dovršuje úsporami 45 mil. USD spojenými s restrukturalizací, které si naordinovala.

YouTube vysvětluje, proč ve smlouvách zakazuje umělcům službu kritizovat

Už delší čas se spekuluje o tom, že YouTube přijde s vlastní streamovací službou s kódovým označením Remix, a že právě to je důvod, proč s některými umělci podepisuje nestandardní smlouvy. Minulý měsíc Bloomberg citoval své zdroje, že YouTube podepisuje s umělci smlouvy v hodnotě 200 000 USD, ale pouze pokud jsou ochotni podepsat kontrakt, který jim zakazuje službu veřejně kritizovat (tzv non-disparagement agreement). YouTube teď potvrdilo, že podobné dodatky mohou některé smlouvy obsahovat a obhajuje se, že rozhodně nejsou součástní standardních smluv s umělci a vydavatelsvími a že jde spíš o obvyklou ochranu společnosti, než o snahu omezovat, co kdo říká. Že by se opravdu blížilo spuštění Remixu? Mají se v takovém případě Spotify a Apple Music čeho obávat?

nigel-stanford-automatica-robots-djing

Umělá inteligence v hudbě: Zvládne remixy i komponování

Vemou roboti muzikantům práci? Už dnes pro ně není problém, aby se naučili hrát, remixovat nebo komponovat. A to dokonce sami. A budou se jen zlepšovat.

S AI se to všechno navíc ty stroje naučí samy. Studijního materiálu mají dost, není pro ně problém nastudovat všechny nahrávky světa, všechny noty a MIDI soubory, všechny analýzy děl umělců, recenze a reakce jak zastánců, tak odpůrců.

Umělce, které milujeme roboti nejspíš neohrozí, bylo by ale bláhové si myslet, že velkou část lidské práce neodvedou stroje i v hudební branži, hlavně v těch jejích konzumnějších oblastech.

Přes obrovský boom AI startupů je toto odvětví teprve na začátku. Počkejte si ale, co umělá inteligence svede třeba za deset let. Tady máte pro představu dva příklady, co umělá inteligence dokáže už dnes.

Britský startup AI Music využívá umělou inteligenci na personalizované remixování tracků a na vypuštění tohoto svého prvního produktu získal investici 5 milionů liber. Technologii, které AI Music prezentuje jako „shapeshifting“, demonstroval CEO společnosti Siavash Mahdavi na remixech I Want You Back od Jackson 5  v londýnském inkubátoru Abbey Road Red, kde Mahdavi spekuloval také o možném využití technologie.

Jak můžeme použít umělou inteligenci na to, abychom zvýšili hodnotu skladby? Mohl by shapeshifting hudby umožnit jednodušší interakci mezi vokalistou a producentem? Mohlo by hyper-přizpůsobení tracku zvýšit engagement mezi umělcem a fanouškem? Mohli bychom využít AI na to, abychom skladbu přizpůsobili zkrátka mnohem jednodušeji?

Další hudební umělou inteligenci nabízí startup HumTap, jehož iOS aplikace vám pomůže složit skladbu v požadovaném žánru nebo podle stylu konkrétní skupiny, aniž umíte hrát na jakýkoli hudební nástroj. Stačí, pokud budete schopni do aplikace zabroukat melodii, případně nabušit rytmus prsty do displeje. Jak zní výsledek v metalovém stylu (MetallicAI :-))) nebo ve stylu skupin Depeche Mode či Coldplay, si můžete poslechnout na stránkách startupu.

Jak shapeshifting od AI Music, tak aplikace HumTap dávají tušit, že i kdyby se umělá inteligence „nechytala“ mezi profíky, má velký potenciál úplně změnit to, jak hudbu konzumují posluchači. Pokud vás to znervózňuje, uklidněte se pohledem na to, kolik práce to dá, když potřebujete naučit stroje hrát do videoklipu.

brian-eno-radio-wave

Brian Eno: Chci to dělat jenom tehdy, když se hudba bude sama vytvářet

Brian Eno přistupuje ke skládání hudby jako matematik už od nepaměti. Forma a způsob vzniku generativní hudby, jak svojí tvorbě Eno říká, prý může být ideálním modelem společnosti a svoji představu rozvádí v rozhovoru pro Radio Wave.

První výraznější pokusy s generativní hudbou provedl Brian Eno začátkem 90. let, ale nenacházel pro svůj přístup k tvorbě příliš pochopení.

(…) na začátku devadesátých let (jsem) dostal další nápad – nebudu vytvářet kompozice ze sady permutujících nahrávek, ale místo toho rovnou vytvořím sadu permutujících pravidel. Vlastně šlo o algoritmus.

Tuto ideu jsem jel v roce 1990 prezentovat do Silicon Valley. S obrovským nadšením jsem tamním vývojařům začal popisovat svůj brilantní nápad o hudbě, která bude trvat nekonečně dlouho. To zklamání potom ani neumím popsat – vůbec je to nezajímalo. Celé další dva týdny jsem jezdil z jedné konferenční místnosti do druhé a nikde ani náznak nadšení, bylo to opravdu depresivní.

Nevyšel ani pozdější „plán B“ s disketou Generative Music 1

Později jsem vymyslel alespoň velice omezenou verzi generativní hudby pomocí nového softwaru, který jsem objevil v druhé polovině devadesátých let. Vydal jsem disketu nazvanou Generative Music 1, po jejímž vložení do mechaniky vám nosič udělal z počítače hudební nástroj žijící vlastním životem. Bylo to neohrabané a navíc jste k tomu potřebovali speciální zvukovou kartu. Samozřejmě, že si to skoro nikdo nekoupil.

Nicméně, kdo si počká (než uzrají technologie), ten se dočká a dočkal se i Eno.

Začalo se to lámat s nástupem nového tisíciletí, kdy jsem zjistil, že můj nápad najednou zajímá mnohem víc lidí. Oslovil mě Will Wright, který předtím pracoval na legendárních počítačových hrách jako The Sims nebo Sim City a zeptal se mě, jestli bych nechtěl složit hudbu k jeho novince Spore. Odepsal jsem mu, že ji udělám rád, ovšem za podmínky, že bude generativní. Doslova jsem napsal: „Chci to dělat jenom tehdy, když se hudba bude sama vytvářet, zatímco budete hrát.“ Nedlouho předtím jsem na jedné ze svých přednášek potkal člověka jménem Peter Chilvers, se kterým dodnes spolupracuji a který se mnou teď přijel i do Prahy. Celé jsem mu to vylíčil a nakonec se ho zeptal, jestli náhodou neví, jak to celé naprogramovat. A on se svým silným britským přízvukem řekl: „Ano, vím, vím to dokonce úplně přesně.“ Je velmi precizní. Zatím poslední pokrok se pak stal v okamžiku, kdy jsme všichni začali v kapse nosit chytré telefony, tedy prakticky malé počítače. Teď můžete naprogramovat generativní hudbu a navíc ji kdekoliv nosit s sebou. A tady dosavadní příběh končí.

V rozhovoru, který si můžete přečíst na stránkách Radia Wave nebo si jeho část poslechnout na YouTube, Eno dále rozvádí, kam by se hudba mohla posunout dál, ale mluví také o tom, jaký je život umělce, proč jsou sociální dávky dobrá věc, nebo že potřebujeme jak kapitalizmus tak komunismus, jen z nich musíme udělat technologie.

Kdo v dnešní době poslouchá Beatles

Posluchači Beatles na Spotify podle věku

Posluchači Beatles na Spotify podle věku

K Vánocům si Spotify nadělilo katalog Beatles a před pár dny firma zveřejnila zajímavé údaje k tomu kdo a co si z tohoto katalogu pouští.

V příspěvku na Spotify Insights například zjistíte, že 79 procent uživatelů, kteří si pouštějí Beatles se narodilo později, než se kapela stihla rozpadnout a najdete tam i nejoblíbenější pecky od Beatles rozdělené podle věku a pohlaví. Nebo tuto mapu, která názorně ukazuje, jak se písně Beatles na Spotify šířily v jednotlivých zemích.

Nejoblíbenější pecky Beatles u českých uživatelů si můžete na Spotify poslechnout v tomto playlistu.

Crowdfundingové dno na Vice

Jen taková malá reakce na crowdfundingový hejt, který vyšel před pár dny na Vice… Autor článku Jakub Kaifosz jednoduše využil příležitosti, že hned dvě kapely, které nemá rád, právě teď crowdfundují na Hithitu. To by ani tak nevadilo, je ale škoda, že tak zbytečně šíří kolem crowdfundingu bludy, alespoň kolem toho hudebního.

Tak především, crowdfunding není „rejžování“ peněz z nebohých fanoušků. Je to způsob, jak může kapela nebo umělec realizovat svůj záměr bez zbytečných prostředníků. A je jedno, jestli jde o to zrealizovat turné, nebo natočit desku. Na to druhé díky crowdfundingu nepotřebuje projít přes síto gatekeeperů v nahrávacích společnostech. Nemusíte riskovat, že když se nedostaví labelem očekávaný komerční úspěch, bude vaše dílo ležet někde ve skladu bez jakékoli marketingové podpory. Nemluvě o tom, že nebudete s tímto dílem smět nijak nakládat (spousta umělců by mohla vyprávět), i kdyby to mělo být rozdávání zadarmo.

Ale na to, aby mohl umělec úspěšně crowdfundovat, potřebuje mít poměrně velkou fanouškovskou základnu, se kterou je nějakým způsobem v kontaktu, ať už přes Facebook, nebo ještě lépe přes email. To, že děláte skvělou muziku není výhodou, ale podmínkou. A je jedno, jestli to zapadá do vkusu každého hudebního fanouška. Bez kontaktu s fanoušky je ale i ta nejskvělejší muzika v crowdfundingu odsouzená  k neúspěchu (stejně tak hudební kariéra umělce – jako hobby k zaměstnání OK, ale kariéra fakt ne).

Je trochu zvláštní, že si autor článku vzal na mušku právě kapely Prague Conspiracy a Pipes and Pints ;-) Navzdory tomu, co na Vice píše, si totiž obě skupiny vedou víc než dobře. Ostatně ukažte mi víc českých kapel, které mají na Facebooku tolik poměrně silně angažovaných fanoušků.

První z kapel jich má na stánce založené po přejmenování kapely lehce přes 8 tisíc, Pipes and Pints dokonce 40 tisíc. Na obou stánkách je k vidění poměrně vysoká aktivita fanoušků. A ti fanoušci chodí na koncerty a jsou ochotni si předplatit příští desku. Tyto kapely podle všeho mají své publikum a mají mu co nabídnout. Bez ohledu na to, jestli to zapadá do vašeho vkusu. Když si projdete hudební projekty na Hithitu nebo na Startovači, najdete tam samozřejmě i zoufalce bez publika, kteří by měli hudbu dělat raději jako domácího koníčka, nebo na sobě a svém publiku prostě potřebují ještě pořádně zamakat. Není to ale zrovna případ cílů hejtu a projekty obou kapel mají velkou šanci uspět.

Kromě toho částky, které tyto kapely chtějí crowdfundingem získat, nejsou nijak přemrštěné a nepochybně tím nepokryjí všechny náklady. Je jasné, že v tom mají i svoje peníze (nebo peníze někoho jiného).

S tím, že obě kapely za sebou mají už delší historii se pojí další blud, který článek šíří. Totiž že by snad měl být crowdfunding určen výhradně novým projektům. Kapela už natočila dvě desky? Tak to přece nemůže tu třetí crowdfundovat, ne? Ale může. Crowdfunding je prostě způsob, jak financovat projekty bez závislosti na třetí straně. Kolikáté že to album crowdfundovali třeba De La Soul? No hrůza! A co si to dovolují ti Slovinci Laibach, že vytahali z fanoušků peníze na americké turné?

Drzost? Rýžování peněz z nebohých fanoušků? Ani náhodou.

Shrnuto a podtrženo, hudební crowdfunding není žádný podvod na fanoušky, není to rýžování ani somrování. Je to naprosto legitimní způsob, jak nezávisle financovat hudební projekty. Pokud máte publikum, kterému máte co nabídnout. To je celý…

Hodnota Pandory v pátek klesla o miliardu dolarů

Akcie Pandory včera klesly o 35 %. Kromě zklamání na straně příjmů (milion USD za třetí kvartál pod očekáváními Wall Streetu) posílá Pandoru ke dnu také nová konkurence v podobě Apple Music. Jedná se na jednu stranu o jiný typ služby, ale jde o stejný nebo přinejmenším překrývající se segment zákazníků.

Hodnota Pandory tak spadla o víc než 1 miliardu dolarů, na tržní kapitalizaci 2,63 miliardy.

Červnové spuštění Apple Music se stomilionovým rozpočtem na reklamu měl na Pandoru větší vliv, než analytici očekávali, což se stejně jako růst aktivních uživatelů pod očekáváními, podepsalo na ratingu a následném pádu hodnoty akcií. Společnost reportovala 30% meziroční růst počtu aktivních uživatelů na aktuálních 78 milionů. Pro srovnání, Spotify hlásí přes 75 mil.

Pandora také sdělila, že musí zaplatit 90 milionů dolarů jako vyrovnání ze sporu o poplatky za nahrávky před rokem 1972 se s labely Sony Music, Universal Music, Warner Music, Capitol Records a ABKCO Music & Records.

Streaming je na vzestupu, nejspíš je opravdu budoucností hudebního průmyslu, ale konkurence už je velmi tvrdá. A to, že se „stará škola“ ještě stále urputně drží svých přemrštěných finančních požadavků, už teď tvoří tak obrovskou bariéru pro nově příchozí, že už to opravdu začíná být jen o tom, která ze současných služeb to přežije. Zásadnější inovace se tak v hudbě nejspíš dočkáme, až hudební vydavatelství zvolí realističtější přístup k tomu, kolik má hudba stát nebo až budou míst služby jako Pandora zaplacena všechna soudní i mimosoudní vyrovnání.

Zdroj: Hollywood Reporter