brian-eno-radio-wave

Brian Eno: Chci to dělat jenom tehdy, když se hudba bude sama vytvářet

Brian Eno přistupuje ke skládání hudby jako matematik už od nepaměti. Forma a způsob vzniku generativní hudby, jak svojí tvorbě Eno říká, prý může být ideálním modelem společnosti a svoji představu rozvádí v rozhovoru pro Radio Wave.

První výraznější pokusy s generativní hudbou provedl Brian Eno začátkem 90. let, ale nenacházel pro svůj přístup k tvorbě příliš pochopení.

(…) na začátku devadesátých let (jsem) dostal další nápad – nebudu vytvářet kompozice ze sady permutujících nahrávek, ale místo toho rovnou vytvořím sadu permutujících pravidel. Vlastně šlo o algoritmus.

Tuto ideu jsem jel v roce 1990 prezentovat do Silicon Valley. S obrovským nadšením jsem tamním vývojařům začal popisovat svůj brilantní nápad o hudbě, která bude trvat nekonečně dlouho. To zklamání potom ani neumím popsat – vůbec je to nezajímalo. Celé další dva týdny jsem jezdil z jedné konferenční místnosti do druhé a nikde ani náznak nadšení, bylo to opravdu depresivní.

Nevyšel ani pozdější „plán B“ s disketou Generative Music 1

Později jsem vymyslel alespoň velice omezenou verzi generativní hudby pomocí nového softwaru, který jsem objevil v druhé polovině devadesátých let. Vydal jsem disketu nazvanou Generative Music 1, po jejímž vložení do mechaniky vám nosič udělal z počítače hudební nástroj žijící vlastním životem. Bylo to neohrabané a navíc jste k tomu potřebovali speciální zvukovou kartu. Samozřejmě, že si to skoro nikdo nekoupil.

Nicméně, kdo si počká (než uzrají technologie), ten se dočká a dočkal se i Eno.

Začalo se to lámat s nástupem nového tisíciletí, kdy jsem zjistil, že můj nápad najednou zajímá mnohem víc lidí. Oslovil mě Will Wright, který předtím pracoval na legendárních počítačových hrách jako The Sims nebo Sim City a zeptal se mě, jestli bych nechtěl složit hudbu k jeho novince Spore. Odepsal jsem mu, že ji udělám rád, ovšem za podmínky, že bude generativní. Doslova jsem napsal: „Chci to dělat jenom tehdy, když se hudba bude sama vytvářet, zatímco budete hrát.“ Nedlouho předtím jsem na jedné ze svých přednášek potkal člověka jménem Peter Chilvers, se kterým dodnes spolupracuji a který se mnou teď přijel i do Prahy. Celé jsem mu to vylíčil a nakonec se ho zeptal, jestli náhodou neví, jak to celé naprogramovat. A on se svým silným britským přízvukem řekl: „Ano, vím, vím to dokonce úplně přesně.“ Je velmi precizní. Zatím poslední pokrok se pak stal v okamžiku, kdy jsme všichni začali v kapse nosit chytré telefony, tedy prakticky malé počítače. Teď můžete naprogramovat generativní hudbu a navíc ji kdekoliv nosit s sebou. A tady dosavadní příběh končí.

V rozhovoru, který si můžete přečíst na stránkách Radia Wave nebo si jeho část poslechnout na YouTube, Eno dále rozvádí, kam by se hudba mohla posunout dál, ale mluví také o tom, jaký je život umělce, proč jsou sociální dávky dobrá věc, nebo že potřebujeme jak kapitalizmus tak komunismus, jen z nich musíme udělat technologie.


Zaujal vás nebo inspiroval tento příspěvek?

Přidejte komentář a sdílejte tento příspěvek s přáteli v sociálních sítích.

O autorovi

Pavel Neuman je konzultant pro nezávislé hudebníky, promotéry a nahrávací společnosti. Navrhuje marketingové strategie, doporučuje účinné taktiky, realizuje PR kampaně, pomáhá financovat projekty přes crowdfundingové platformy jako Hithit, Startovač, Kickstarter nebo Indiegogo.

     

Komentáře