neil-young-archive

Google a americká vláda versus přeprodejci vstupenek, s hudbou jste zaseklí v pubertě, Neil Young viní hudební průmysl za smrt Pona

Každý den za vás procházím “music industry” weby a blogy a vždy v pondělí publikuju souhrn toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, na co narazím. Aby vy jste nemuseli. Abyste se mohli se soustředit na svoji práci. Ať už je to tvorba, budování umělecké kariéry nebo jiná činnost spojená s hudební branží. Uplynulý týden v hudební branži můžete odebírat také na email, kam občas posílám i věci, které tady na blogu nenajdete (přihlaste si odběr).

Kvalitní zvuk Neila Younga

Neil Young už zase sází na zvuk. A to uplynul jen rok od toho, kdy odpískal svůj první pokus nabídnout hudebním fanouškům kvalitnější zvuk. Přenosný přehrávač Pono, který nabízel lepší zvuk než mp3 nebo CD a na který se Neilovi podařilo v roce 2014 na Kickstarteru vybrat slušných přes 6 milionů dolarů, podle jeho slov zabil hudební průmysl.

Zabili to tím, že trvali na tom, že se bude účtovat dvakrát až třikrát víc za soubory v hi-res oproti MP3. Proč by někdo platil třikrát tolik?

A tak to teď Neil Young zkouší jinak a kvalitnější zvuk, vysoko nad 320kbps, nabízí ve své nové streamingové službě Neil Young Archive.

Muzikanti mají často tendenci přeceňovat roli (dobrého) zvuku. Nevysvětlujte si to špatně, skvělý zvuk je důležitá věc. Ale ze špatné skladby dobrou neudělá. A kupodivu, skvělá skladba přežije i špatný zvuk. Ono také záleží na tom, co si vlastně pod pojmem dobrý zuk představujete.

V zásadě existují dva pohledy. Ten první, idealistický, si pod pojmem dobrý zvuk představuje co nejlepší možný zvuk. A potom je pohled realistický, že dobrý zvuk je vlastně takový kompromis, který hraje co možná nejlíp a nejčitelněji na všemožných zařízeních, od repráčku na notebooku nebo na mobilu, přes autorádio až po domácí hifi, potichu nebo nahlas. Hudba se konzumuje v nejrůznějších podmínkách a situacích a ne vždy je možné tu kvalitní reprodukci zajistit, nebo to není pohodlné, bylo by to příliš drahé atd.

Kromě toho, hudební fanoušci dávají po desetiletí konzistentně najevo, že upřednostňují praktičnost před kvalitním zvukem. Snadno přešli z vinylu na přenostnější kazety a i když se hudebnímu průmyslu podařilo veřejnost přesvědčit, že CD je kvalitativní posun nahoru (navzdory tomu, že opak je pravdou), nejcennější vlastností kompaktních disků byla ve finále možnost přepínat mezi skladbami.

O výhodách jedné velké (téměř) komletní hudební knihovny, jakou představují streamingové služby a la Spotify se není třeba víc rozepisovat. A že to už kdekdo zkoušel, tlačit na kvalitu zvuku. Ve streamingu je tím proslulý třeba Tidal, kterému po třech letech nepomáhají ani exkluzivní releasy, ani “dojemné” startovací video plné superhvězd.

Jak tedy zhodnotit nový počin Neila Younga? Asi nejlíp to vystihuje slogan „novin“ Neilova archivu (NYA Times-Contrarian), který zní Kvalita, ať už ji chcete nebo ne.

Jako služba pro nejtvrdší jádro svých fanoušků je to jistě skvělá věc, už proto, že tam najdou nevydané věci. Pokud si od toho ale Neil slibuje výrazný byznys, tak se zřejmě dříve nebo později dočteme, kdo je viníkem.

Každopádně teď máte možnost si sami vyzkoušet, jak to s tím kvalitním zvukem je. Jestli není praktičtější Neila poslouchat třeba v těch třista dvaceti, ale zato tam, kde máte všechnu ostatní hudbu, nebo si vždycky budete odbíhat do Neilova archivu. První měsíc máte zdarma. Dejte mi pak vědět, jestli jste nakonec šli do předplatného.

Americká vláda a Google vs. přeprodejci vstupenek

Americká vláda se činí a krátce poté, co se zaměřila na férovější poplatky pro umělce za streaming, se teď vrhla na přeprodejce vstupenek.

Vstupenky na koncerty se staly pro hudební fanoušky velice citlivé téma. Jednak jejich běžná pultová cena za poslední léta neuvěřitelně stoupla a koncerty už tak přestávají být pro mnohé dostupné, jednak se chopili příležitosti přeprodejci, kteří si účtují takovou přirážku, že už tak vysoké ceny vyšroubovali doslova na nesmysl. Také se dost podvádí.

Problém je to natolik palčivý, že kolem vstupenek za férové ceny vznikají startupy, Google právě začal od přeprodejců v reklamách ve své síti vyžadovat vyšší transparentnost a vkládá se do toho teď i americká vláda. Od dubna 2018 bude platit regulace, která přeprodejcům ukládá nové povinnosti.

  • identifikovat lokaci vstupenky a uvést veškerá omezení (např. pokud se kupující musí na koncertě prokázat občankou)
  • uvést původní cenu vstupenky a jak je přeprodejce napojen na původního prodejce místa, kde se akce koná
  • uvést číslo vstupenky (tzv. UTN – unique ticket number), pokud původní prodejce vstupenky čísluje

Američtí hudební fanoušci tak budou mít od dubna mnohem lepší přehled, nakolik je přeprodejci okrádají.

Data to říkají jasně. S hudbou jste zaseklí v pubertě

Pamatuju časy, kdy se hudební fanoušci dělili na depešáky a metalisty. Hudba má prostě i společenský aspekt, lidi se rádi druží ve skupinách, ve kterých sdílejí podobné zájmy a hodnoty, v pubertě má člověk navíc tendenci zesměšňovat zájmy a hodnoty těch z druhého tábora. I to lidi spojuje. A ta pubertální zarytost nám podle všeho vydrží i na stáří. Alespoň to říkají data. Podle experimentu Setha Stephense-Davidowitze z dat od Spotify ženy poslouchají to, co poslouchaly ve 13, muži se drží svých hudebních idolů ze čtrnácti.

hudebni-vkus

Hudba má v pubertě také silnou roli ve vzdoru vůči autoritě rodičů (není tak důležité jakým směrem, ale jak daleko od hudby, jakou poslouchali rodiče). V budoucnosti, napěchované umělou inteligencí to možná bude jen počátek nekonečného vzdoru, to až vám Siri bude říkat: „Hele, přespříští čtvtek budeš poslouchat tohle, ale v pátek to budou tyto písničky.“ :-)

Kytarové legendě hrozí bankrot

1944-Gibson

Gibson, výrobce proslulé kytary Les Paul čelí hrozbě brzkého bankrotu. Není to poprvé, ale může to být naposled. V takovém případě se jistě najde kupce, pravděpodobně v Asii, jak to poslední dobou často s legendárními značkami hudebních nástrojů dopadá.

Crowdfundingové dno na Vice

Jen taková malá reakce na crowdfundingový hejt, který vyšel před pár dny na Vice… Autor článku Jakub Kaifosz jednoduše využil příležitosti, že hned dvě kapely, které nemá rád, právě teď crowdfundují na Hithitu. To by ani tak nevadilo, je ale škoda, že tak zbytečně šíří kolem crowdfundingu bludy, alespoň kolem toho hudebního.

Tak především, crowdfunding není „rejžování“ peněz z nebohých fanoušků. Je to způsob, jak může kapela nebo umělec realizovat svůj záměr bez zbytečných prostředníků. A je jedno, jestli jde o to zrealizovat turné, nebo natočit desku. Na to druhé díky crowdfundingu nepotřebuje projít přes síto gatekeeperů v nahrávacích společnostech. Nemusíte riskovat, že když se nedostaví labelem očekávaný komerční úspěch, bude vaše dílo ležet někde ve skladu bez jakékoli marketingové podpory. Nemluvě o tom, že nebudete s tímto dílem smět nijak nakládat (spousta umělců by mohla vyprávět), i kdyby to mělo být rozdávání zadarmo.

Ale na to, aby mohl umělec úspěšně crowdfundovat, potřebuje mít poměrně velkou fanouškovskou základnu, se kterou je nějakým způsobem v kontaktu, ať už přes Facebook, nebo ještě lépe přes email. To, že děláte skvělou muziku není výhodou, ale podmínkou. A je jedno, jestli to zapadá do vkusu každého hudebního fanouška. Bez kontaktu s fanoušky je ale i ta nejskvělejší muzika v crowdfundingu odsouzená  k neúspěchu (stejně tak hudební kariéra umělce – jako hobby k zaměstnání OK, ale kariéra fakt ne).

Je trochu zvláštní, že si autor článku vzal na mušku právě kapely Prague Conspiracy a Pipes and Pints ;-) Navzdory tomu, co na Vice píše, si totiž obě skupiny vedou víc než dobře. Ostatně ukažte mi víc českých kapel, které mají na Facebooku tolik poměrně silně angažovaných fanoušků.

První z kapel jich má na stánce založené po přejmenování kapely lehce přes 8 tisíc, Pipes and Pints dokonce 40 tisíc. Na obou stánkách je k vidění poměrně vysoká aktivita fanoušků. A ti fanoušci chodí na koncerty a jsou ochotni si předplatit příští desku. Tyto kapely podle všeho mají své publikum a mají mu co nabídnout. Bez ohledu na to, jestli to zapadá do vašeho vkusu. Když si projdete hudební projekty na Hithitu nebo na Startovači, najdete tam samozřejmě i zoufalce bez publika, kteří by měli hudbu dělat raději jako domácího koníčka, nebo na sobě a svém publiku prostě potřebují ještě pořádně zamakat. Není to ale zrovna případ cílů hejtu a projekty obou kapel mají velkou šanci uspět.

Kromě toho částky, které tyto kapely chtějí crowdfundingem získat, nejsou nijak přemrštěné a nepochybně tím nepokryjí všechny náklady. Je jasné, že v tom mají i svoje peníze (nebo peníze někoho jiného).

S tím, že obě kapely za sebou mají už delší historii se pojí další blud, který článek šíří. Totiž že by snad měl být crowdfunding určen výhradně novým projektům. Kapela už natočila dvě desky? Tak to přece nemůže tu třetí crowdfundovat, ne? Ale může. Crowdfunding je prostě způsob, jak financovat projekty bez závislosti na třetí straně. Kolikáté že to album crowdfundovali třeba De La Soul? No hrůza! A co si to dovolují ti Slovinci Laibach, že vytahali z fanoušků peníze na americké turné?

Drzost? Rýžování peněz z nebohých fanoušků? Ani náhodou.

Shrnuto a podtrženo, hudební crowdfunding není žádný podvod na fanoušky, není to rýžování ani somrování. Je to naprosto legitimní způsob, jak nezávisle financovat hudební projekty. Pokud máte publikum, kterému máte co nabídnout. To je celý…

Budování publika: Proč je to v digitálním věku nejdůležitější schopnost tvůrců?

Každý muzikant, který chce, aby pro něj byla hudba profesí, potřebuje cílevědomě budovat publikum. Proč? Protože publikum dělá rozdíl mezi umělci, kteří mají tvorbu jako hobby a těmi, pro které je tvorba profesí a zdrojem příjmů. Neznamená to, že by měli umělci svoje tvůrčí přesvědčení ohýbat tak, aby se svému publiku zavděčili. Nakonec to, co máme na umělcích tak rádi, je právě jejich tvůrčí přesvědčení a autenticita. Budování publika je o tom, navázat kontakt s takovým publikem, které ocení právě tu vaši autenticitu.

Publikum dělá rozdíl mezi umělci, kteří mají tvorbu jako hobby a kteří jako profesi  tweetnout

Pokud se hudbou chcete opravdu živit, vaše dovednosti kontaktu s publikem a schopnosti toto publikum přimět k činu, ať už je to návštěva vašeho koncertu nebo třeba koupě nového alba, rozhodnou o tom jestli pro vás hudba bude jen hobby nebo skutečná kariéra.

Samozřejmě, peníze nejsou pro skutečné tvůrce na prvním místě, ale je jasné, že čím víc peněz vyděláte, tím větší budete mít možnosti. Ať už se to týká vybavení, pronájmů studia, výroby nosičů, koncertování – prostě úplně všeho.

Peníze vaše tvůrčí schopnosti nevylepší, ale rozšíří vaše možnosti  tweetnout

Díky dostupnosti technologií, sociálním sítím, platformám pro digitální distribuci nebo mobilním aplikacím dnes mají muzikanti svoji kariéru doslova ve svých rukou. Sami si mohou dělat marketing a PR s nulovými nebo minimálními náklady, sami mohou distribuovat svoje desky aniž by měli smlouvu s velkou nahrávací společností. O tom, že není třeba dělat nic nepřirozeného a že mnohdy i maličkosti mohou znamenat velký rozdíl, se můžete přesvědčit v tipech, které posílám v newsletteru.

Dostávejte tipy a návody jak obstát v hudební branži přímo do vaší emailové schránky. Jak budovat publikum, jak dělat marketing a PR, jak vytěžit maximum z facebookové stránky, jak dostat svoji tvorbu na iTunes, Google Play, Spotify a další platformy nebo třeba jak dělat úspěšné crowdfundingové kampaně. Přihlaste si odběr.