neil-young-archive

Google a americká vláda versus přeprodejci vstupenek, s hudbou jste zaseklí v pubertě, Neil Young viní hudební průmysl za smrt Pona

Každý den za vás procházím “music industry” weby a blogy a vždy v pondělí publikuju souhrn toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, na co narazím. Aby vy jste nemuseli. Abyste se mohli se soustředit na svoji práci. Ať už je to tvorba, budování umělecké kariéry nebo jiná činnost spojená s hudební branží. Uplynulý týden v hudební branži můžete odebírat také na email, kam občas posílám i věci, které tady na blogu nenajdete (přihlaste si odběr).

Kvalitní zvuk Neila Younga

Neil Young už zase sází na zvuk. A to uplynul jen rok od toho, kdy odpískal svůj první pokus nabídnout hudebním fanouškům kvalitnější zvuk. Přenosný přehrávač Pono, který nabízel lepší zvuk než mp3 nebo CD a na který se Neilovi podařilo v roce 2014 na Kickstarteru vybrat slušných přes 6 milionů dolarů, podle jeho slov zabil hudební průmysl.

Zabili to tím, že trvali na tom, že se bude účtovat dvakrát až třikrát víc za soubory v hi-res oproti MP3. Proč by někdo platil třikrát tolik?

A tak to teď Neil Young zkouší jinak a kvalitnější zvuk, vysoko nad 320kbps, nabízí ve své nové streamingové službě Neil Young Archive.

Muzikanti mají často tendenci přeceňovat roli (dobrého) zvuku. Nevysvětlujte si to špatně, skvělý zvuk je důležitá věc. Ale ze špatné skladby dobrou neudělá. A kupodivu, skvělá skladba přežije i špatný zvuk. Ono také záleží na tom, co si vlastně pod pojmem dobrý zuk představujete.

V zásadě existují dva pohledy. Ten první, idealistický, si pod pojmem dobrý zvuk představuje co nejlepší možný zvuk. A potom je pohled realistický, že dobrý zvuk je vlastně takový kompromis, který hraje co možná nejlíp a nejčitelněji na všemožných zařízeních, od repráčku na notebooku nebo na mobilu, přes autorádio až po domácí hifi, potichu nebo nahlas. Hudba se konzumuje v nejrůznějších podmínkách a situacích a ne vždy je možné tu kvalitní reprodukci zajistit, nebo to není pohodlné, bylo by to příliš drahé atd.

Kromě toho, hudební fanoušci dávají po desetiletí konzistentně najevo, že upřednostňují praktičnost před kvalitním zvukem. Snadno přešli z vinylu na přenostnější kazety a i když se hudebnímu průmyslu podařilo veřejnost přesvědčit, že CD je kvalitativní posun nahoru (navzdory tomu, že opak je pravdou), nejcennější vlastností kompaktních disků byla ve finále možnost přepínat mezi skladbami.

O výhodách jedné velké (téměř) komletní hudební knihovny, jakou představují streamingové služby a la Spotify se není třeba víc rozepisovat. A že to už kdekdo zkoušel, tlačit na kvalitu zvuku. Ve streamingu je tím proslulý třeba Tidal, kterému po třech letech nepomáhají ani exkluzivní releasy, ani “dojemné” startovací video plné superhvězd.

Jak tedy zhodnotit nový počin Neila Younga? Asi nejlíp to vystihuje slogan „novin“ Neilova archivu (NYA Times-Contrarian), který zní Kvalita, ať už ji chcete nebo ne.

Jako služba pro nejtvrdší jádro svých fanoušků je to jistě skvělá věc, už proto, že tam najdou nevydané věci. Pokud si od toho ale Neil slibuje výrazný byznys, tak se zřejmě dříve nebo později dočteme, kdo je viníkem.

Každopádně teď máte možnost si sami vyzkoušet, jak to s tím kvalitním zvukem je. Jestli není praktičtější Neila poslouchat třeba v těch třista dvaceti, ale zato tam, kde máte všechnu ostatní hudbu, nebo si vždycky budete odbíhat do Neilova archivu. První měsíc máte zdarma. Dejte mi pak vědět, jestli jste nakonec šli do předplatného.

Americká vláda a Google vs. přeprodejci vstupenek

Americká vláda se činí a krátce poté, co se zaměřila na férovější poplatky pro umělce za streaming, se teď vrhla na přeprodejce vstupenek.

Vstupenky na koncerty se staly pro hudební fanoušky velice citlivé téma. Jednak jejich běžná pultová cena za poslední léta neuvěřitelně stoupla a koncerty už tak přestávají být pro mnohé dostupné, jednak se chopili příležitosti přeprodejci, kteří si účtují takovou přirážku, že už tak vysoké ceny vyšroubovali doslova na nesmysl. Také se dost podvádí.

Problém je to natolik palčivý, že kolem vstupenek za férové ceny vznikají startupy, Google právě začal od přeprodejců v reklamách ve své síti vyžadovat vyšší transparentnost a vkládá se do toho teď i americká vláda. Od dubna 2018 bude platit regulace, která přeprodejcům ukládá nové povinnosti.

  • identifikovat lokaci vstupenky a uvést veškerá omezení (např. pokud se kupující musí na koncertě prokázat občankou)
  • uvést původní cenu vstupenky a jak je přeprodejce napojen na původního prodejce místa, kde se akce koná
  • uvést číslo vstupenky (tzv. UTN – unique ticket number), pokud původní prodejce vstupenky čísluje

Američtí hudební fanoušci tak budou mít od dubna mnohem lepší přehled, nakolik je přeprodejci okrádají.

Data to říkají jasně. S hudbou jste zaseklí v pubertě

Pamatuju časy, kdy se hudební fanoušci dělili na depešáky a metalisty. Hudba má prostě i společenský aspekt, lidi se rádi druží ve skupinách, ve kterých sdílejí podobné zájmy a hodnoty, v pubertě má člověk navíc tendenci zesměšňovat zájmy a hodnoty těch z druhého tábora. I to lidi spojuje. A ta pubertální zarytost nám podle všeho vydrží i na stáří. Alespoň to říkají data. Podle experimentu Setha Stephense-Davidowitze z dat od Spotify ženy poslouchají to, co poslouchaly ve 13, muži se drží svých hudebních idolů ze čtrnácti.

hudebni-vkus

Hudba má v pubertě také silnou roli ve vzdoru vůči autoritě rodičů (není tak důležité jakým směrem, ale jak daleko od hudby, jakou poslouchali rodiče). V budoucnosti, napěchované umělou inteligencí to možná bude jen počátek nekonečného vzdoru, to až vám Siri bude říkat: „Hele, přespříští čtvtek budeš poslouchat tohle, ale v pátek to budou tyto písničky.“ :-)

Kytarové legendě hrozí bankrot

1944-Gibson

Gibson, výrobce proslulé kytary Les Paul čelí hrozbě brzkého bankrotu. Není to poprvé, ale může to být naposled. V takovém případě se jistě najde kupce, pravděpodobně v Asii, jak to poslední dobou často s legendárními značkami hudebních nástrojů dopadá.

msg-sphere-concert-madison-square-garden

Proč odmítnout milion dolarů, virtuální realita na koncertě pro 18 tis. lidí, hudba na Instagramu a další zprávy z hudební branže

Každý den za vás procházím “music industry” weby a blogy a vždy v pondělí publikuju souhrn toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, na co narazím. Aby vy jste nemuseli. Abyste se mohli se soustředit na svoji práci. Ať už je to tvorba, budování umělecké kariéry nebo jiná činnost spojená s hudební branží. Uplynulý týden v hudební branži můžete odebírat také na email, kam občas posílám i věci, které tady na blogu nenajdete (přihlaste si odběr).

Gigantické inteligentní haly Madison Square Garden a 250 milionů pixelů virtuální reality

Odhaduje se, že celosvětově lidé za koncerty utratí ročně zhruba 30 miliard dolarů a tak není divu, že se společnosti jako Live Nation nebo startupy jako TheWaveVR snaží inovovat a investují do virtuální a rozšířené reality (augumented reality). Celistvé řešení představil James Dolan, ředitel Madison Square Garden v podobně konceptu inteligentních hal MSG Sphere, které virtuální/augumented realitu využívají. První hala s neuvěřitelnou kapacitou 18 tisíc(!) lidí, která se začne stavět ještě letos v červnu, by měla být otevřena v roce 2020 v centru Las Vegas. Uvnitř bude podle tvrzení MSG největší HD obrazovka na planetě, složená z 250 milionů pixelů s rozlišením 19 000 x 13 500 pixelů. Následovat bude hala ve východní části Londýna.

Instagram a hudba?

Pokud si někdo myslí, že Instagram a hudba k sobě moc nepatří, nejspíš nezažil ty předinternetové časy, kdy si fanoušci svoje oblíbené umělce vystřihovali z časopisů a lepili si je na zeď nebo na skříň. Přitom je Instagram pro některé muzikanty silnějším kanálem než Facebook a platí to i pro ty české (email, který všechny neplacené kanály ještě stále poráží, u nás umělci moc nevyužívají).

Pro představu, jak si hudba na Instagramu stojí, se podívejme k našim východním sousedům, na Slovensko.

Hudební Instagram účty na Slovensku otevírají v Top 25 až druhou desítku. Nicméně to, že se do Top 25 dostaly hned 4 hudební účty, je docela slušný výsledek.

Takhle by vypadalo slovenské instagramové Top 3 v hudbě:

  1. Rytmus (406 000 followerů, celkově 11. místo)
  2. Majk Spirit (402 000 followerů, celkově 12. místo)
  3. Dara Rolins (394 000 followerů, celkově 13. místo)

Muzikanty porážejí fotbalista, modelky, cyklista, youtubeři a módní blogerky. Z hudebních účtů se kromě třech zmíněných do top 25 dostal ještě Separ s 205 tisíci followery (celkově 24. místo). Na Slovensku je zhruba 820 tisíc uživatelů Instagramu.

Celý žebříček najdete na blogu agentury Triad Advertising.

Jak uspět v hudební branži (a odmítnout $1 000 000)

MBW má pěkný kousek o tom, jak Master P budoval svoji kariéru a jak bylo rozhodující, když odmítl milion dolarů, které mu nabízel Jimmy Iovine (to je mimochodem chlápek, který aktuálně opouští-neopouští Apple, a který spolu s Dr. Dre založil Beats Electronics, které Applu prodali za 2,6 miliardy USD v hotovosti a 400 milionů v akciích).

V devadesátých letech Master P otevřel obchod s deskami No Limit, aby tak dostal ven svoji muziku a mohl financovat vlastní nahravácí společnost. Ukázalo se to jako dobrý způsob a první větší nabídka na sebe nenechala dlouho čekat.

Šlo o běžný deal s umělcem, což by znamenalo, že bych prodal svoje práva, svoje jméno a všechno co jsem zkoušel vytvořit. Nehledal jsem tento druh dealu. Neměl jsem v tý době moc peněz, ale byl jsem připravenej se do toho vrátit, hustlovat, prodávat CDčka z kufru mýho auta, pracovat v obchodu a honit se za svým snem. Někdy musíš přinést oběti, abys dostal co chceš. Pomyslel jsem si, když tento chlápek nabízí milion dolarů, musím mít hodnotu 10, 20, 30 nebo 40 milionů.

Tohle by si měli přečíst muzikanti, které potkávám a kteří svoje alba, často natočené za vlatní peníze “odevzdávají” nahrávacím společnostem za nižší desítky tisíc korun (nejsou vyjímky, kdy za vydání alba umělci platí, třeba formou příspěvku na PR) a vzdávají se tak práva se svým katalogem jakkoli nakládat a nechají si potom třeba diktovat, na jaké kanály mohou svoji hudbu publikovat (tzn jen tam, kde z toho má label peníze, zapomeňte na SoundCloud nebo Facebook video).

Hezká inspirace a zároveň doklad toho, že za každým úspěchem stojí opravdu hodně práce a taky odvahy. Nedá se nic dělat, když chcete uspět, musíte jít s kůží na trh a riskovat. Žádný návod na jistý úspěch neexistuje.

Quincy Jones: Digitální informace začaly v roce 3500 př.nl v Egyptě

Lidi maj vášeň pro hudbu, ale nechtěj za ni platit! Ti mladí netušej, že se za hudbu kdysi platilo. Věděli jste, že digitální informace začaly v roce 3500 př.nl v Egyptě? Což je kolébka civilizace, mimochodem. Permutace jedniček a nul je pro IT dodnes tajemstvím. To je úžasný, člověče.

Tuto a další kontroverzní hlášky Quincyho Jonese o drogách, ztrátě panictví nebo o tom, proč nešel na pohřeb Michaela Jacksona, si můžete přečíst na Billboardu. A na Vulture si můžete přečíst rozhovor, ve kterém se Quincy Jones líčí, jak měl Jimi Hendrix hrát na jeho albu Gula Matari, ale nakonec vyměkl, protože byl nervózní z mistrů jako Toots Thielemans, Herbie Hancock, Hubert Laws nebo Roland Kirk, nebo ve kterém se pochlubil, jak před dvanácti lety randil s Ivankou Trumpovou.

Měla ty nejkrásnější nohy, jaký jsem v životě viděl. Nicméně špatnýho otce.

michael-jackson-popcorn

Český syntezátor se snaží šlapat na paty Minimoogu

A ještě krátce ze světa hardwaru, i když zůstaneme u nás. Český syntezátor TEM mini z dílny konstruktéra kytarových efektů Bayger, Slavomíra Turoně, se snaží šlapat na paty Minimoogu.

predikce-hitu

Předpovídání hitů s 84% úspěšností, férovější poplatky pro autory za streaming, Live Nation investuje do milleniálů, YouTube vysvětluje

Vítejte u prvního dílu souhrnu důležitých zpráv s všeříkajícím názvem Uplynulý týden v hudební branži. Tuto sérii teď můžete každý týden číst tady na blogu, nebo si přihlaste odběr a dostávejte každé pondělí souhrn na email. A co se tedy událo důležitého za právě uplynulý týden v hudební branži?

Hyperlive předpovídá miliardové hity s přesností 84 procent

Další ze startupů, které využívají roboty v hudbě, jsou finští Hyperlive, kteří tvrdí, že umí předpovědět úspěšnost písně s 84% přesností. Není to zdaleka jediná firma, která se o něco takového pomocí umělé inteligence snaží.

Na Hyperlive je zajímavé, že se jejich algoritmus zaměřuje výhradně na samotnou audio stopu a nebere v potaz trendy ze sociálních sítí, historická data hitů a podobně, jak se o to celkem logicky snaží mnoho dalších firem. Místo toho se Hyperlive zaměřuje na modelování neurobiobehaviorálních reakcí na hudbu a souvisejících psychologických procesů.

Pokud se to finským inženýrům podaří skutečně dotáhnout, budou schopni úspěšnost písně předpovídat ještě než bude (v jakkoli omezené míře) zveřejněna, jak to v tiskové zprávě shrnul CEO společnosti Geoff Luck.

Hlavní výhoda našeho algoritmu spočívá v tom, jak přesně předpovídá možný potenciál písně dřív, než bude vystavena širšímu publiku. Náš algoritmus jako takový může být využit na vytvoření optimální strategie při vydávání singlu nebo také především na volbu, které tracky vůbec pro album vybrat… (…) naše analýza hitového potenciálu tracků, které zůstaly nevydány jako singly nasvědčuje tomu, že tento průmysl nechává ročně ležet na stole miliony dolarů, tím že vydává suboptimální kombinaci skladeb.

HyperLive podle Lucka předpovědělo s 84% přesností hitovost u celkem 200 skladeb od deseti umělců jako Taylor Swift, Rihanna, Ed Sheeran nebo Bruno Mars. U těchto v mainstreamu aktuálně velmi úspěšných umělců se dala hitovost tak nějak předpokládat, ale je až neuvěřitelné, jak přesně se jim streamy a prodeje singlů podařilo předpovědět. To tedy rozhodně, alespoň pokud je to pravda a můžeme tiskové zprávě a tvrzení Geoffa Lucka věřit.

Předpovídání úspěšnosti skladeb není jediná aplikace AI v hudbě, podívejte se, jak pomáhá při remixování i komponování. Předpokládám, že u hudebních startupů teď bude poměrně velká poptávka po Brianu Enovi ;-)

Umělci dostanou “férovější” vyrovnání za streaming

Mechanické poplatky ze streamingu se během následujících pěti let zvýší jak pro vydavatele, tak pro autory skladeb o téměř 44 procent. Po slyšeních, která probíhala loni od března do června přestavil Copyright Royalty Board (CRB), který má v USA tyto záležitosti pod palcem, výslednou regulaci.

Zatímco doteď si podle amerického práva streamingové služby odkládaly 10,5 procenta svých hrubých měsíčních příjmů a potom je na základě počtu streamů v daném období rozdělily mezi autory a vydavatele, podle nového nařízení se toto číslo během následujících let postupně zvedne až na 15,1 % v roce 2022. To dá dohromady nejvyšší jednorázový nárust poplatku za využití kompozice (melodie a textu písně) v historii, skok o 43,8 % nahoru. Poplatek poroste následujícím tempem.

  • 11,4 % hrubých příjmů v roce 2018
  • 12,3% hrubých příjmů v roce 2019
  • 13,3% hrubých příjmů v roce 2020
  • 14,2% hrubých příjmů v roce 2021
  • 15,1% hrubých příjmů v roce 2022

Navíc je řeč o zákonem stanoveném minimu, labely mají často (hlavně u těch úspěšnějších umělců) vyjednány daleko lepší podmínky a nová úprava myslí i na rozdělování těchto navíc vyjednaných peněz. Má to ale jedno velké ALE. Hudební byznys byl vždycky více či méně predátorský byznys a můžeme předpokládat, že u celé řady umělců bychom v jejich smlouvách s labely našli bod, který je z podobných poplatků úplně vyřazuje.

Naštěstí to, jak streamingové platformy konzumaci hudby centralizují a hlavně fakt, že to celé probíhá digitálně a všechno je možné přesně spočítat, dává umělcům naději, že nad vším bude jednou daleko lepší kontrola. Toto možná nemalé finanční přilepšení je tak jen malým krůčkem na dlouhé cestě ke světlejším zítřkům. Čím složitější bude okrádat umělce, tím dřív ty světlejší zítřky nastanou. Mimochodem, tipnete si, kolik procent svých hrubých příjmů rozdají umělcům rádia? ;-) (via)

Na autory se v uplynulém týdnu myslelo opravdu hodně, například Spotify je teď začalo zobrazovat v detailu skladby.

Live Nation investuje do mobilní aplikace Zig pro millenniály

Na fotky, videa a celebrity zaměřená a v polovině ledna vypuštěná mobilní aplikace Zig, která pro své uživatele vytváří newsfeed na základě jejich zájmů v socialních mediích a umožňuje jim na něj reagovat, navyšuje kapitál.

A mezi investory je největší koncertní producent Live Nation, bývalý šéfredaktor Vanity Fair Graydon Carter, hudební producent Quincy Jones nebo vice president NBCUniversal Ron Meyer.

Ani zakladatel a CEO Zigu Joshua James není v hudební branži žádným nováčkem. Spoluzaložil společnost Basecamp Productions, která dělala online „oficiální bootlegy“ z koncertů Pearl Jam, JAY-Z, Linkin Park a Sleater-Kinney, a která byla v roce 2009 koupena skupinou Warner Music.

Zig se ve svém feedu nezaměřuje výhradně na hudební celebrity, přesto má na Zigu nejangažovanější příznivce Taylor Swift, na druhém místě je Selena Gomez, třetí je Beyoncé, čtvrtý Justin Bieber, pátá Jennifer Lopez. (via)

Pád Pandory pokračuje dál

Ne každé streamovací službě se daří, jak dokazuje Pandora. Ta je v krizi už dlouho a teď to dovršuje úsporami 45 mil. USD spojenými s restrukturalizací, které si naordinovala.

YouTube vysvětluje, proč ve smlouvách zakazuje umělcům službu kritizovat

Už delší čas se spekuluje o tom, že YouTube přijde s vlastní streamovací službou s kódovým označením Remix, a že právě to je důvod, proč s některými umělci podepisuje nestandardní smlouvy. Minulý měsíc Bloomberg citoval své zdroje, že YouTube podepisuje s umělci smlouvy v hodnotě 200 000 USD, ale pouze pokud jsou ochotni podepsat kontrakt, který jim zakazuje službu veřejně kritizovat (tzv non-disparagement agreement). YouTube teď potvrdilo, že podobné dodatky mohou některé smlouvy obsahovat a obhajuje se, že rozhodně nejsou součástní standardních smluv s umělci a vydavatelsvími a že jde spíš o obvyklou ochranu společnosti, než o snahu omezovat, co kdo říká. Že by se opravdu blížilo spuštění Remixu? Mají se v takovém případě Spotify a Apple Music čeho obávat?